VERONIKA KUSALOVÁ
Do křečkovy fantazie
Úlet v Japonsku
Bylo, nebylo…
Na tajemném ostrově jménem Liškov byla jedna čtvrť a tam byl jeden dům, a tam bydlelo 6 hrdinů tohoto příběhu. Vlastně 5 křečků jménem Harby, Scuffy, Waylon, Baky, Winý a jedna myš jménem Ziggy. Jednoho dne jim ze sportky přišlo 170 000 Kč, vlastně je Winý našel ve schránce.
Když se na to podívali i ostatní, tak v obálce bylo ještě 6 letenek do Japonska a když to vyndali z obálky a přečetli si dopis, tak se hlasitě ozvalo:
LETÍME DO JAPONSKA!!!
Druhý den si naši křečci začali balit kufry a třetí den byl dnem odletu. Waylon si musel vzít volno a Harby to pověděl Camrymu, Zardymu, Cirmy a Hirmymu čili svým bratrům a sestře. Strašně Harbymu záviděli, tak Winýmu vlezli do kufru a všechno mu vyházeli pryč.
„Na to, že je to velký kufr tam má hodně zbytečných krámů,“ řekl Camry ,,proč dospělý chlap potřebuje gumovou kachničku?“
,,Netlač se! Moje noha!“ znělo ze zavřeného kufru.
Třetí den ve 3:30 už byli na letišti. Bylo tam lidí jak blech a ještě k tomu tam bylo horko. Když byli u letadla, tak to letadlo bylo velké a také plné cestujících.
,,Ještě, že máme místenky,“ řekl Scuffy ,,v té tlačenici se nedá udělat ani krůček.“
Když si sedli, tak letadlo už vyletělo do výšky a všem se málem převrátil žaludek.
Když byli ve výšce, tak se Waylonovi udělalo špatně a Scuffymu se rozsypala sbírka kuliček, protože si své kuličky bere kamkoliv.
,,To je nádhera!“ řekla Baky, když se koukala z okénka. Pak šla letuška s občerstvením a uklouzla po těch kuličkách a ten vozík s občerstvením se na ní převrátil. Scuffy pak vykřikl: ,,Hele, našel jsem své kuličky!“
Trvalo to asi 3 hodiny než tam doletěli. Když vystoupili z letadla, tak ta letuška je nechtěla ani vidět. Letiště bylo plné podivuhodných Japonců a Winý se jednoho zeptal: ,,Nevíte, kde je hotel Sakura?“ Japonec se jen uklonil a ukázal na dveře, kde bylo na klice napsané ,,push“.
,,Tak tudy se máme vydat!“ řekl Scuffy.
Když šli k těm dveřím a otevřeli je, nemohli uvěřit svým očím.
,,Svět Byznysu“ divila se Baky a Waylon se konečně probral a ptal se: ,,Kde to jsme?“
Když se vydali a hledali ten hotel tak Winý narazil do podivuhodné holky, která se procházela se svým otcem. Winý se hned omluvil a její otec hned řekl:
,,Myslím, že do nás narazilo štěstí. Pojďte za mnou.“
Naštěstí ten její otec vlastnil hotel Sakura. Zjistili, že se ta holka jmenuje 律子(Ritsuko). Dali jim nejlepší pokoj, ale vůbec nevědeli proč.
,,Rád bych si s váma promluvil,“ řekl jim její otec a odvedl je do vedlejšího pokoje. ,,Moje malá Ritsuko už se má vdávat, můžete ji prosím najít nějakého dobrého kluka?“
Všichni se na sebe podívali a Harby řekl, že souhlasí. Pak šli za Ritsuko a ten její otec jí řekl, že tihle křečci ji mají na starost a šel do práce.
Ritsuko se bála, že jí Češi něco udělají a pořád křičela: ,,Neubližujte mi!“
,,To neznáš Čechy, děvče,“ řekl Harby a vysvětlil jí, že se nemusí bát. Camry a ostatní prozatím utekli z kufru a připletli se do natáčecího studia programu TV Tokyo. Tam je chytil režisér a ptal se, jaká to je zpívací skupina.
,,My jsme známí jako Čeští křečci,“ řekl Camry a ostatní kývali, že jo.
,,A nechcete zpívat mezi Japonci?“ zeptal se režisér.
Camry a ostatní si udělali poradu a tiše si šeptali:
,,To by mohla být naše šance, abychom mohli býti proslavení! Tak jo.“
,,Tak s tím počítáme!“ odpověděli režisérovi.
Měli i vlastní šatnu a další den měli svoje první turné, které nazvali No Ai No Uta.
Zatím u Harbyho:
Ritsuko byla pořád ve svém pokoji a něco si kreslila do bločku. Harby se strachoval, že se jí něco stalo a ve vedlejším pokoji si Winý všiml, že v kufru nic nemá, tak mu Waylon musel půjčit své věci. Už si Waylon přestavoval, jak po Winým bude vypadat JEHO zubní kartáček.
Baky zatím upekla Ritsuko čokoládové sušenky a vysvětlila, co to je, a že to není žádný jed. Scuffy zase musel uklidnit Ziggiho, protože když je v jiném prostředí tak utíká. Ziggy už se uklidnil, ale byl strašně unavený, tak ho Scuffy položil na svou postel a přikryl ho dekou. Večer se Winý musel narvat do Waylonova pyžama a když tam už byl, tak pořád nevolně vykřikoval: ,,Je to malé a k tomu nesnáším modrou!“ a Waylon na to: ,,Jestli chceš oblečení, tak přestan kecat!“
Zatím u – lépe řečeno – ,,Českých křečků“ se dařilo dobře. Naučili se japonské texty a po svém turné dostali hodně kytek od nových fanynek a fanoušků.
,,Byli jste úchvatní!!“ křičel na fanoušky Camry a ostatní ho pozbuzovali.
V jejich šatně se sešlo tolik moderátorů z různých zemí, že to nešlo ani spočítat a chtěli po nich tolik informací, že i chytrý Hirmy byl z toho zmatený.
,,Jsme prostě čtyřka,“ řekl Camry a Zardy hned na to: ,,A co Harby?“ A zase Camry na to: ,,Co, kdo je Harby?“ a Cirmy zakroutila hlavou.
V noci, tak kolem 11 hodiny přišla za Baky Ritsuko, že se jí zdál strašidelný sen. Baky ji odvedla do postele a zazpívala jí slovenskou ukolébavku ,, Dobrú noc, má milá“. Když usnula, tak Baky šla také do postele a viděla Winýho se zavřenýma očima u lednice, tak si řekla: ,,Tak už vím, kdo mi z těch uličníků dlabe zbytek svíčkový.“
Další den už začali s hledáním nějakého kluka. Vstali brzo a šli potichu, aby nevzbudili Ritsuko.
,,Nejlepší by to bylo v posilovně.“ nabídl ostatním Harby.
,,Jediná posilovna se jmenuje ジム (jimu),“ vysvětloval Scuffy.
,,Jimu pro namakance! Hahaha!!“ posmíval se Winý a Baky s Waylonem už šli radši napřed, aby dělali že k nim nepatří.
,,Konečně.“ vydechl si Harby a Winý zase spustil:
,,To je ale malý jako moje skříň!“
,,Hlavně, že sis část skříně z kufru nechal doma!“ na to Waylon.
Když tam přišli, tak to moc malé nebylo. Rotoped, provazy, kruhy, pásky na karate, koza, žebřiny, tohle tam bylo a taky tam bylo hodně pozoruhodných chlapů a chlapců. Nejspíš hlavní trenér vzal Harbyho, Waylona,Winýho a Scuffyho do šatny a dal jim cvičební úbor a pak je poslal za svalnatým lišákem a ten lišák jim začal ukazovat karate.
Pak si vzal Waylona a nejspíš si myslel, že umí karate. ,,Au,“ řekl Scuffy, když viděl jak Waylon dostává do nosu. Pak si lišák vybral Scuffyho a poslal ho za dětskou trenérkou a Winýho poslal do šatny, ať se převlékne, že je to špejle a Waylona tam po chvíli poslal také.
Waylon pak s monoklem, Winý s trucem a Scuffy s japonským bonbónem šli do hotelu a Baky se rozhodla, že tam potom půjde sama. V hotelu pak Baky dala na Waylonův monokl mokrý ručník a Winý pořád vykládal, že není žádná špejle.
,,Jejda!“ vykřikla Baky ,,zapomněli jsme na Harbyho!“ a okamžitě běžela do posilovny. Ritsuko se kluků ptala, kde je Baky a když viděla ten strašný monokl, tak zaběhla zpátky do pokoje.
,,Tos tomu dal!“ vynadal Waylonovi Winý a Scuffy šel za Ritsuko a řekl jí, že to nic není, prostě modřina na oku.
Zatím u Českých křečků:
Měli hodně nevyřízených otázek a formulářů na další show. Nejlepší bylo, že Camry pořídil tři služky a jednoho asistenta, který vyplňoval všechny folmuláře.
,,Já jsem unavený,“ zívl Zardy a Cirmy odpověděla: ,,Já také, jdeme do postele, aspoň se odpoledne vyspíme.“
Tak šli do postele.
Když se Baky vrátila s Harbym, tak už Ritsuko byla naobědvaná a v klidu se dívala na televizi. Winý si sepsal seznam, co se mu nelíbí na tom lišákovi a Baky se ho zeptala: ,,Ty jsi na něj pořád naštvaný?“
,,Jo, jsem.“ odpověděl Winý a Ritsuko radostně vykřikla: ,,Baky, ty ses vrátila!“ a obejmula ji.
,,Vy jste jí tu týrali, nebo co?“ ptala se zvědavě Baky.
,,Nic se jí nestalo.“ odpověděl Scuffy a Baky na to:
,,Jen aby!“
Bylo asi 17:00 a Ritsuko začal oblíbený seriál.
,,Tottoko Hamutaro??“ ptal se Waylon a Winý na to: ,,Nějaký seriál a má to stejnou melodii jako naše píseň.“
Když ten seriál skončil, tak už šli spát a Scuffy probudil Ziggiho, aby se na chvilku proběhnul. Winý nemohl usnout a chtěl si něco přečíst, tak si vzal Scuffyho baterku a Waylonův deník a potichu si četl. Když bylo už půl druhé v noci, tak Winý viděl, že na chodbě je stín. Strašně se bál, tak probudil Waylona a Harbyho a ukázal na ten stín.
Harby říkal, že to je jen věšák, ale Waylon s Winým si nebyli tak jisti. Najednou se to pohnulo a Winý spustil: ,,POMÓÓÓC!! JE TU DUCH!
Winý probudil Ritsuko i celý hotel. Všichni se sešli a různými jazyky si mezi sebou vyděšeně říkali:
,,Co to bylo?“
Pak vylezl vedoucí hotelu, čili Ritsuko otec a uklidňoval, že se nic neděje, ať se rozejdou do svých pokojů, že to byl jen vyděšený Čech.
,,Prosím, neděste nám návštevníky, jinak odejdou a nám klesne hvězdička!“ vynadal Winýmu vedoucí hotelu a Ritsuko byla tak vyděšená, že jí Baky musela uklidnit, že to byl jen vystrašený Winý.
Pak všichni šli spát a ráno se jen ukázalo, že to byl doopravdy věšák. Ráno byla snídaně a Baky se ptala: ,,Tak kdo je dneska na řadě s nákupem?“ a všichni to svedli na osobu, která chodí na nákup vždy…, Waylona. Tak si Waylon vzal tašku a šel do nejbližšího obchodu.
Když Baky, Winý, Scuffy a Harby šli Waylona doprovodit a když se vrátili, tak Ritsuko zmizela a Baky vyděšeně vykřikla: ,,KDE JE RITSUKO!!“ Najednou našli na koberci vyhrabanou díru, tak tam skočili a naštěstí viděli toho únosce, tak ho doháněli. ,,Máme ho!“ vykřikl Harby, ale to udělal strašnou chybu.
Ten únosce si všiml, že ho někdo pronásleduje, tak použil svůj pásek a zachytil se o vodovodní trubky a zhoupl se na další chodbu nad tu s Harbym a ostatními, a to už jim zdrhnul úplně. Nakonec tohle uměl Scuffy také, tak si vzal svojí kšandu a zhoupl se za ním, ale ten únosce vylezl z kanálu a upaloval do parku a Scuffy už neměl tolik sil.
,,Jestli to zjistí pan Sakura, tak z nás nadělá sushi!“ děsil se Winý a nejvíc neštastná byla Baky, protože jí Ritsuko strašně chybí. Zatím u Českých křečků měli zase další show v Osaka a pak v Nagano a pak zase v Matsue. Měli i svůj luxusní karavan se 4 postelemi, se 4 skříňkami, se 4 židličkami, s 1 velkým měkkým křeslem, s 1 velkým šatníkem, s oblíbenými japonskými hračkami a dalším… Měli i svého sluhu a řidiče a měli se tak luxusně, že ani boháč si nic takového nesežene.
Kluci dostali krásně žehlená saka s kravatami a Cirmy dostala bílé žehlené šaty s černými knoflíky a s černou mašlí.
,,To je život,“ spokojoval se Camry a v zadním okénku bylo vidět, jak ten karavan pronásledují naivní fanoušci a fanynky. Další písničku pojmenovali Cheko no ressha ( Český vlak), kterou hráli v Osaka.
Zatím se Ritsuko dařilo podivuhodně dobře. Ten únosce ji vzal nejspíš do své pracovny a zabalil ji do teplé deky. Když se probudila, tak zjistila že se jmenuje ロズ(Rozu).
,,Je ti dobře?“ ptal se Rozu a Ritsuko se pořád zmítala, ať jí neubližuje. ,,Stůj, tvé ruce jsou hebké jako hedvábný šátek a také máš tak krásný hlas,“ povídal jí Rozu a Ritsuko na to: ,,Vážně? A ty máš zas šikovné dovednosti.“ Už se Baky a ostatní nemusí trápit s ženichem, protože to už možná dokázala sama.
Waylon se už dostal do nějakého obchodu a zjistil, že to je jako dnešní Žabka. Když tam přišel a viděl ceny třeba na takové mražené rybě, tak nemohl uvěřit vlastním očím. ,,250 jen za kus?!“vykřikl Waylon a ostatní nakupující se na něj koukali, jako kdyby nikdy neviděl cenovku na rybě.
,,Už jde!“ varuje Winý a všichni se postavili před Ritsuko pokoj a zavřeli dveře. Pan Sakura se ptal, kde je Ritsuko a Harby odpověděl: ,,J-j-j-je ve svém pokoji a s-s-s-spí.“ a pan Sakura na to: ,,Tak ukažte, jak moje dospívající holčička spinká.“
,,Ehm…, to nejde, protože chce být sama a chce mít soukromí.“ řekl Winý a pan Sakura řekl, že jí nebude rušit. To si oddechli.
Zatím u Českých křečků se dařilo výborně, protože je Japonci doporučili po celé zeměkouli. Měli turné v Itálii, zpívali a tancovali na písničku Ma chi vincerà fra Tricky e Damerino, v Číně na písničku 咒語 (zaklínadlo), v Americe na písničku Eding Credit song, v Německu na písničku Opening german/deutsch, v Malajsii na písničku Song Indonesia a na další…
Dokonce se podle nich začalo vyrábět i zboží, jako třeba plyšáci, tužky, sešity, desky na sešity a učebni-ce, hrací desky, figurky, židle, nábytek, sluneční brýle, knihy, knihy ,, jak vařit podle hvězd“, školní tašky, penály, hrnky, talíře, sushi, pastelky, gumy, gumičky do vlasů, pera, propisky, razítka, barvy, na internetu obrázky na plochu, kytary, tetování, spodní oblečení, trička, kšiltovky a čepice, kalhoty, kraťasy, tílka, nářadí a všechno možné …
Nejhorší na tom bylo že to museli podepisovat, ale také bylo štěstí, že je lidé i zvířata milovali.
Nejdřív si udělali procházku kolem Osaka…, ne tedy procházku, ale projíždku. Cirmy chtěla říct Camrymu, když se zrovna nechal za 20 jenů jako model namalovat na plátno, že se jí stýská po Harbym. Camry však na to nereagoval a stál dál.
Zatím u Ritsuko si ti dva povídali o svých zájmech. Ritsuko zjistila, že Rozu je zaměřen na karate a na psaní básní. Rozu zase zjistil, že Ritsuko je zaměřena na domácí práci, také miluje děti a píše o svých postavičkách. Jedna postavička se jmenuje サーファーくん (surfer- kun), druhá se jmenuje オーキニーちゃん (okini- chan), třetí se jmenuje ひまわりちゃん(hiwamari- chan) a čtvrtá se jmenujeめがねくん(megane- kun).
Rozu se Ritsuko strašně líbila, proto jí unesl. Ritsuko se také Rozu strašně líbil. Najednou si uvědomila, že Rozu je ten pravý kluk, ale neodvážila se ho zeptat, jestli by jí chtěl. To samé Rozu, v hlavě si říkal, jestli ho Ritsuko vůbec má ráda.
Zatím u Harbyho a našich kamarádů vůbec nevěděli, co s tím mají dělat, když někdo unesl Ritsuko.
,,Kde je Waylon tak dlouho?“ ptal se Harby a Baky to přišlo také divné. Kdyby věděli, kde tak dlouho je, tak by se neptali. Waylon tam u pokladny vyřizoval, že sleva na toto zboží jde, protože to je nákup nad 500 jenů.
,,It is over five hundred.“ vybavoval se s prodavačkou a ona na to:
,,It is two hundred.“
,,Už je tam nějak dlouho, jdu za ní!“ rozhodl se pan Sakura a Harby se Scuffym vydechli: ,,Je na čase říct pravdu.“ a Baky panu Sakurovi se za všechny přiznala: ,,Fakt nás to mrzí, ale Ritsuko někdo unesl.“
Když to pan Sakura uslyšel, tak neváhal ani vteřinu a oblékl se, otevřel dveře a upaloval hledat svoji dceru, ale nic jim neřekl.
,,Yes!“
,,No!“
,,Yes!“
,,No!“ hádal se Waylon s prodavačkou u pokladny a za pokladnou byla taková řada, že tam byl skoro celý obchod.
,,What country are you from?“ ptala se prodavačka a Waylon na to:
,,I’m from Liskov island.“
,,I see!“ odpověděla prodavačka a podívala se do česko-japonského slovníčku a řekla, že je to v pořádku a že to může zaplatit jak to ukazují na monitoru.
I když mu vyhověla, tak nebyl spokojený, protože na monitoru ukazovali 200 jenů místo 500, alespoň ušetřil. Když se vrátil do hotelu, tak se chtěl podívat za Ritsuko, jak se má.
,,Ještě ty s tím začínej!“ zlobil se Scuffy a Harby mu to musel vysvětlit, že Ritsuko někdo unesl a že to už ví půlka hotelu.
,,Ritsuko! Ritsuko!“ volal pan Sakura a pak viděl policistu, tak šel za ním a řekl mu že mu někdo unesl dceru. Policista ho dovedl na stanici a pan Sakura mu musel dát Ritsuko fotku, jméno a příjmení, kolik jí je let a datum narození.
Další den už začali s pátráním po ztracené holce. Harby a ostatní když to zjistili, tak jim pomáhali s pátráním.
Zatím Čeští křečci měli další turné v Saudské Arábii a kluci si upravovali motýlky a Cirmy si pročesávala kožíšek.
,,Za 5 minut na pódium!“ informoval je režisér a Camry neposluchal a rovnal si motýlek. Po turné se dohodli s režisérem, že pojedou do Chicaga. Cirmy a ostatní si začali balit, ale jediný Camry si vyřizoval podepisování autogramů v Tokiu.
,,Ano, ano, v neděli odpoledne.“ povídal si Camry a přitom si psal do svého diáříku. Ve stejný den odpoledne bylo Chicago a nikdo z těch tří nevěděl, že je podepisování autogramů a Camry zase nevěděl, že je Chicago.
Zatím v pátrání se nepodařilo najít policistům stopu.
Po chvilce se to podařilo Ziggimu, chytnout stopu únosce.
,,Čichej, čichej, Ziggy. Ať dostanem Ritsuko a únosce,“ pozbuzoval ho Scuffy, až se dostaly do parku uprostřed Tokia.
,,LAVIČKA!!“ vykřikl Winý, začal tu lavičku objímat a Baky na to:
,,Nedělej Čechům ostudu a normálně si na ni sedni!“
Harby se radši zeptal pana Sakury, jestli by jim potom pomohl s tím klukem. On samozřejmě neposlouchal a soustředil se na stopy.
V parku bylo tolik stromů, že Harby se v té tlačenici málem ztratil. Bylo tam také hodně stánků a miniobchodů s tak voňavým jídlem, že ani Scuffy neodolal a Waylon už ty stánky nemohl ani vidět.
,,Ti dva se tam přejídají a my to budem platit!?“ okomentoval pan Sakura a Baky se snažila najít úkryt toho zloděje, protože kdo by se schovával v parku.
,,Sushi, ryba, maso, jablko!!“ básnil Harby s plnou pusou a Scuffymu už to z té pusy padalo rovnou na zem s kamínky a hlínou.
,,Kluci, to není zadarmo!“ varoval je šéf policistů a Winý na to: ,,A jejda!“
,,Ať vás tu už nevidím, uličníci!!“ vykřikoval na ně a běžel za nimi jeden z kuchařů a oni museli rychle zmizet, než je přerazí pánví.
Zatím nedaleko od honičky s pánví se dařilo dobře. Ritsuko dostala na noc teplou deku, polštář a prostěradlo, aby jí bylo dobře a Rozu jí celou noc hlídal aby jí nikdo neublížil. Ráno se Ritsuko divila, kde to je a během chvilky se zmátořila a vzpomněla si, že jí Rozu unesl.
Ritsuko se také ptala, jakou měl noc a on na to:
,,Celou noc jsem tě hlídal, aby ti někdo neublížil.“
Když Ritsuko vstala, tak měla hlad a Rozu měl v krabičce ještě 4 plátky syrové ryby, tak se s Ritsuko rozdělil.
Po neběžné snídani se Rozu šel porozhlédnout, jestli někde neprodávají pitnou vodu, takže Ritsuko tam musela alespoň 12 minut zůstat sama. Rozu se pak vrátil s pitnou vodou a společně se napili. Zatím Winý a spol. setřásli rozčíleného kuchaře s pánví, šli za panem Sakurou a omluvili se mu, že to musí platit. Policisté se kuchařům omluvili, že to jsou Češi a neznají jejich kuchařské zákony.
I když se dobře najedli, tak jim bylo moc špatně, protože se ryba k čokoládě asi nehodí. Kluci se nemohli ani hnout, jak byli vyčerpaní.
Zatím u Českých křečků bylo dobře.
Hirmy, Zardy a Cirmy si balili do Chicaga, ale jediný Camry si připravoval hodně propisek, tužek, fixek a asi 5000 fotek jeho a ostatních na scéně.Hirmy se Camryho zeptal jestli se těší do Chicaga, ale Camry slíbil, že tam co nejdřív dorazí a že můžou jet dřív.Cirmy připadal Camry trochu divný, protože se stará jen o sebe a o svojí slávu, ale co, je to přece Camry.
Druhý den už bylo letadlo připraveno do Chicaga, ale Camry nikde. Hirmy už začal mít strach, kde zase vězí. Zardymu to bylo jedno, protože si jedl ty jeho cukrovinky, kterých měl plné zavazadlo.
„Tak už teda půjdem, když řekl, že můžeme jít dřív,“ říká netrpělivě Cirmy, všichni poslechli a společně šli do letadla.
Zatím si Camry užíval v Tokiu na podepisování fotek všem fanouškům a fanynkám. V půl 6, v samou hodinu show v Chicagu teprve vykřikl:
,,Já zapomněl na Chicago!!“
Rychle běžel a potichu si říkal, jestli ještě stihne letadlo. Měl smůlu, uletělo.
,,Kde je? Už začíná naše show,“ divil se Zardy a Hirmy si v hlavě říkal:,,To snad ne!“
,,Připravte se, Čeští křečci! Za 3 minuty začínáme!“ varoval moderátor a Cirmy na to: ,,To je malér, přece bez Camryho nemůžeme hrát!!“
,,To je pravda. Ještě nedorazil,“ řekl Zardy a Hirmy se naštval a vykřikl: ,,A to slíbil, že tu bude co nejdřív. Co Cirmy, co Zardy, je to podle vás brácha?“
Najednou se z pódia ozvalo: ,,A teď přijdou na scénu slavní Čeští křečci!!“ a Cirmy se rozhodla, že to vysvětlí.
Přišli na pódium, všichni jásali, tleskali a Hirmy spustil: ,,Promiňte, ale dnes to musíme zrušit, protože Camry ještě nedorazil.“
Za ním Cirmy: ,,Pardon, ale jsme rodina, která se nezrazuje a bez něj to stejně nedokážeme.“
Malý Zardy: ,,Jsme jako sedm trpaslíků, bez jednoho nejde kopat zlato.“
A hned se ozvalo bůůů a fuj. Celí zahaleni hanbou a zlostí na Camryho odešli z pódia do šatny a moderátor se po jejich přednášce ptal, co to mělo znamenat.
Však o tom nechtěli mluvit a v ten večer se zhasla světla, jen žárovka svítila a všichni zklamaní diváci se tlačili u východu. Najednou přiběhl Camry a zeptal se, jestli to stihl, Cirmy mu se zlostí řekla: ,,Ne, prošvihl jsi to, bráško,“ a pomalými kroky se i s kluky vzdálila od studia.
,,Co jsem to udělal?“ povzdechl si Camry, když došel před studio a najednou začalo pršet.
Camry byl tak smutný, že se ani sám nechtěl vidět jaký je to brácha. Přišel do hotelu, kde bydleli, schoval se pod lehátko u bazénu a usnul tam.
V Tokiu také začalo pršet a dokonce se i blýskalo i hřmělo. To se pátračům nelíbilo a rychle se museli někam schovat, aby nezmokli. Klukům už trochu odlehlo a měli sílu na útěk. Schovali se pod strom a Winý si všiml, že Harby sedí na nějakých dvířkách. Když to řekl ostatním, tak se zezdola ozval hlas Ritsuko. Policisté otevřeli dvířka, vtrhli dovnitř a vykřikli: ,,Ruce vzhůru!!“
,,Ritsuko! Moje holčičko!“ vykřikl radostně pan Sakura, pak ji objal a šéf policistů řekl Rozumu:
,,A ty, mladíku, jdeš do vězení za únos mladé osoby.“
A nasadil mu pouta.
,,Nechte ho jít! Nemyslel to zle! Je na mě hodný a stará se o mě!“ vysvětlovala Ritsuko, ale nikdo ji neposlouchal.
,,Ritsuko!“ vykřikl Rozu, když ho táhli policisté na jednu stranu.
,,Rozu!“ vykřikla Ritsuko, když ji pan Sakura táhl zase na druhou.
Už zase bylo po všem. Pan Sakura šel spokojeně s Ritsuko a spol. domů (do hotelu). Od té chvíle Ritsuko nevylezla z pokoje a promluvila s otcem jen, co bude k obědu, k snídani a k večeři. Z jejího pokoje bylo slyšet jen její pláč, tak se pan Sakura rozhodl, že s ní promluví. ,,Ritsuko. Co se ti děje? Jsi nějaká bledá,“ ptal se její otec a Ritsuko na to: ,,Jak by ne, když jsi mě odtrhl od mé první lásky! Už tě nechci nikdy vidět!!“
Z vedlejšího pokoje je Harby odpouslouchával, co se tam děje. Pak pan Sakura vyšel z pokoje a řekl všem nahlas: ,,Představte si, že se do toho únosce zamilovala. A už mě nechce nikdy vidět. Musím to napravit!“ a Harby na to: ,,Ale jak, pane Sakuro? Vždyť je večer a všude je už zavřeno?“
,,Zítra jdu do vězení!“ rozhodl se pan Sakura.
Zatím na balkóně stála Ritsuko a měsíční svit jí připomínal Rozuho. To samé dělal Rozu, akorát se koukal z malého vězeňského okénka a také mu měsíční svit připomínal Ritsuko.
Pak za Ritsuko přišla Baky a dala jí už vystydlé upečené koláčky. Ritsuko poděkovala a dál se koukala na pěkně zářící měsíc, který se odrážel v moři.
,,Co pozoruješ, Ritsuko?“ zeptala se Baky a Ritsuko odpověděla: ,,Tobě to můžu říct, jsem totiž zamilovaná do toho únosce. Jmenuje se Rozu.“
,,Má hezké jméno, je starší nebo mladší?“ ptala se podruhé Baky a Ritsuko na to: ,,Starší asi o 2 roky.“
,,Dobře, je vzdělaný a je šikovný?“ ptala se potřetí Baky a Ritsuko odpověděla: ,,Moc šikovný a také moc hodný.“ Baky pak odešla vzít večeři pro Ritsuko.
V Chicagu už bylo ráno, Camry se probudil a viděl své příbuzné s kufry, jak odcházejí z hotelu. Camry šel potichu za nimi, aby si ho nevšimli. Viděl, že jdou na letiště a tajně si vlezl do kufru. V kufru bylo jedno okénko ven a Camry uviděl, že jeho příbuzné někdo ukradl.
,,CO SI TO DOVOLUJEŠ, MI KRÁST PŘÍBUZNÉ!!!“ křičel na zloděje a rychle vylezl z kufru, než letadlo vzlétne. Však byl rychlý jako pes a tichý jako myš, tak se mohl přiblížit tak, aby ho nikdo neslyšel a neviděl.
,,Co má asi za lubem?“ myslel si Camry, když byl v jeho úkrytu a zjistil, že to je profesor Vědopipin, který dávno chtěl na nich dělat pokusy, ale otázkou je: ,,Jak věděl, že jsme tady a jak se sem dostal, když není křeček ani jiné zvíře?“
Vysypal je z pytle, křečky, a zavřel je do klece. První pokusný králík byl Zardy, kterého chtěl použít na lektvar na hubnutí. ,,Na takovém tlouštíkovi to půjde levou zadní!“ smál se Vědopipin, až se ozval Cam-ry: ,,Tobě to posledně nestačilo?“
Vědopipinovi už moc do smíchu nebylo, když mu Camry vylil všechny lektvary na zem. Nejdřív pustil Zardyho, pak Vědopipin začal na něj křičet: ,,Já ti ukážu, ty skrčku chlupatá!!“ a snažil se ho chytit.
,,Camry!“ volala nadšeně Cirmy: ,,Ty ses vrátil!“ a Hirmy se začal smát.
Zardy zatím otevřel klec. Všichni se postavili před východ a pozorovali je. Camry Vědopipina chvíli proháněl pod stůl, na židli, přeskakoval zase tam a pak támhle, a tak dále. Najednou se Camry postavil před klec, Vědopipin prudce skočil na Camryho a přitom křičel: ,,A teď ti vypráším kožich!“ ,ale ouha! Camry se včas vyhnul, Vědopipin skočil do klece a klec se zamkla.
Křečci měli dost času se vytratit. ,,Tak už se na mě nezlobíte?“ zeptal se Camry a Cirmy se Zardym souhlasili, akorát Hirmy byl ještě zklamaný, protože to mohla být jejich nejlepší show.
,,Tak už se nezlob, bez něj, kdoví co by se nám stalo,“ přesvědčovala Cirmy a Hirmy na to: ,,Tak jo, ale pod podmínkou, že se to nebude opakovat.“
,,To víš, že ne! Jsem přece Camry!“ vykřikl Camry a všichni se objali.
Zatím u Harbyho se vedlo dobře, sice Ritsuko byla pořád ve svém pokoji, ale byl i tak spokojený. Pan Sakura přemýšlel, jak dostat toho únosce z vězení, ale nic ho zatím nenapadlo.
,,Už to mám!“ vykřikl pan Sakura, šel za Ritsuko.
,,Ritsuko, pojď za mnou! Mám pro tebe překvapení!“ a chytil ji za ruku. Harby byl strašně zvědavý, co se stane a tak šel s nimi. Ani Ritsuko nevěděla, ani Harby nevěděl, proč jdou do věznice. Pan Sakura řekl Ritsuko, ať si najde toho únosce a on, že půjde k řediteli vězení.
Ritsuko byla u Rozuho a povídala si s ním. Pan Sakura zatím přišel za ředitelem a zeptal se ho:
,,Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jestli nechcete prosím propustit z vězení Rozuho Tongari?“
,,Můžeme ho propustit jen podle toho, jestli je zcela nevinný. A jestli je, tak to musíte dokázat.“ řekl ředitel a pan Sakura na to:
,,Je zcela nevinný, protože on by nic nikomu ze zlého úmyslu neudělal. Znám ho jako svého syna.“
,,To mi stačí, jestli ho znáte jako svého syna, tak ho můžeme pustit na svobodu,“ řekl ředitel, vzal si klíče od věznice a šel ho pustit. Když otevřel dveře, tak vyběhl Rozu, proti němu Ritsuko a radostně se objali.
To bylo radosti a hned oba dva chtěli svatbu. Pan Sakura jim vyhověl a byla radost třikrát větší. Druhý den se začala připravovat svatba hned vedle Tokya. Bylo tam hodně židlí, hodně růžových a modrých kytek, jeden pult, jeden klavír a přijel tam i orchestr. Byly tam dva stany, v jednom byla Ritsuko a v druhém byl Rozu. Oba dva si oblékali svatební obleky a upravovali svůj vzhled. Pan Sakura objednal dort a čaj, Waylon si nacvičoval svatební písničku a Winý pomáhal Rozumu. Baky zase pomáhala Ritsuko a Harby se Scuffym a Ziggym rozdávali pozvánky.
Baky ještě rychle sehnala nějakou hezkou kytičku a květinové lístečky, které na ně budou házet. Winý srovnal Rozumu motýlek a sako.
Po chvíli začala znít svatební hudba, všichni byli na svých místech, Rozu stál u pultu vedle oddávajícího a už mohla jít nevěsta. Ritsuko měla krásné bílé šaty s kytičkovým věnečkem na hlavě a s hezkými kytičkami v rukou, postavila se vedle Rozuho a oddávající začal s otázkami:
,,Milá Ritsuko Sakura, berete si hodného Rozuho Tongari?“
,,Ano.“ odpověděla Ritsuko.
,,Milý Rozu Tongari, berete si hezkou Ritsuko Sakura?“
,,Ano.“ odpověděl Rozu.
,,Dejte si snubní prsteny a polibte se!“
Ritsuko s Rozumem si dali prsteny a když se políbili, tak všichni vstali a tleskali.
Pak začal orchestr hrát veselé písničky a všichni se pustili do tance. Taky si všichni dali výtečný dort a dobrý čaj.
Však největší radost měli Rozu a Ritsuko, protože byli spolu a také vždycky budou. Všichni byli šťastní, že v ten večer je nic nemohlo trápit a naštvat.
,,Nechybí vám nějaká dobrá hudba?“ znělo z dálky a Harby ten hlas poznal a vykřikl:
,,Camry! Co tu děláš?“
,,Jsou z nás superstar v celém Japonsku!“ odpověděl Camry a dohromady spustili svou píseň a hned bylo veseleji.
O půlnoci se všichni rozešli, pan Sakura dal Ritsuko a Rozumu jeden pokoj a všichni byli spokojeni.
,,Za dva dny už pojedeme domů, do Liškova,“ připomínala Baky, ale Harbymu se nechtělo.
Druhý den ráno si už začali naši křečci balit kufry na zpáteční cestu a Winý si začal Waylonovi stěžovat:
,,Ty tvoje hadry už si neoblíknu ani za milión!“
Ale co měl dělat, když se mu nelíbí modrá.
Harby byl moc zklamaný, že musí odjet. To se nedá nic dělat, protože domov je domov. Ziggy si tak hluboce zvykl, že nešel odtrhnout od postele.
,,Ziggy, no tak! Zítra jedeme!“ přikazoval mu Scuffy, ale s ním to nehnulo. Ziggimu to začalo vadit, že ho pořád někam tlačil, tak ho kousnul do ruky.
,,Au! Zlobivej Ziggy!“ vynadal mu Scuffy a šel si to ošetřit.
Ziggy chvíli se sklopenýma ušima kňoural, ale pak se přikutálel ke Scuffyho kufru a čekal tam na něj. Když přišel a viděl Ziggiho u svého kufru, tak se usmál a řekl: ,,No vidíš, že se ti chce domů.“
V ten den o Ritsuko ani zmínka, ale druhý už jo. Rozu jim půjčil dvě lítající myši Maido a Mafura na zpáteční cestu a upozornil je, že Maido je divoký. To bylo překvapení, že Ritsuko už má velké břicho.
Když to zjistili, že Ritsuko bude mít dítě, to bylo veselo.
,,Tak my už budeme muset letět,“ rozhodl se Harby a nasedl si na Mafura. Za ním Baky a za ní Ziggy. Ostatní byly na Maido.
Když vzlétli, tak na ně Harby volal: ,,Ahóóój! Tak se, doufám, ještě někdy uvidíme!“
Maido kluky shodil ze sedla a rychle uháněl do Liškova, aby to měl co nejdřív za sebou. Mafura po chvíli byla taky rychlá jak dva gepardi dohromady.
Když se dostali domů, tak kufry byly už před domem. I když byli pár set kilometrů vzdáleni, tak na Ritsuko a na Rozuho nikdy nezapomněli.
A jestli se jim něco nestalo v Japonsku, tak žijí veselí až dodnes.
KONEC